Svátky Hladových duchů

Už od pradávna se ve staré Číně sedmý lunární měsíc označuje také jako měsíc hladových duchů. Proč je to měsíc hladových duchů, co se za tím skrývá a proč jsou duchové hladoví si povíme v následujícím článku. Přijměte tedy pozvání na procházku po trochu jiné duchovně spirituální oblasti naší země.

Říká se, že Čína je zemí tří náboženství. Jde o taoismus, budhismus a konfuciánství, které de facto není řádným náboženstvím tak jak to slovo chápeme. Přesto však silnou měrou ovlivňuje duchovní podstatu života Číňanů. Budhismus, jehož domovem je Indie, přišel do Číny snad někdy kolem prvního století našeho letopočtu a vyvinul se v mnoho stylů, ale bytostně vlastní čínské náboženství je taoismus. Ten v sobě míchá lidové i filozofické roviny a jeho rozmanitost zaráží nejen mnohé Evropany, kteří mají taoismus spojený převážně se Starým mistrem (Lao-c´) a dalšími filozofy. Šíře lidového taoismu je však daleko rozmanitější a jeho magické a spirituální aspekty najdeme jak v čínské astrologii či v tradičním Feng Shui, tak také v čínské medicíně a dalších oblastech života.

Taoistický panteon je nesmírně komplikovaný a provázaný. Předsedá mu Nefritový císař, který má ve správě nebesa koncipovaná jako nebeský císařský dvůr. Nebeský dvůr je tedy plný bohů, polobohů a nesmrtelných, což jsou mnohdy faktické, historicky doložené osobnosti, vyzdvižené na nebesa ke správě a péči o různé oblasti a činnosti lidského života. Takže zde najdeme také například boha zlodějů, nebo bohyni záchodu. A to nemluvíme o mnoha lokálních bozích.

Víra Číňanů v posmrtný život je nezměrná a promítá se silně do kultu předků. To de facto také silně ovlivnilo politiku jednoho dítěte v nedávné historii moderní Číny. Má se totiž za to, že ty hlavní rituály spojené s uctíváním předků mohou vykonávat jen synové. A zde se dostáváme k hladovým duchům a jejich měsíci. Co je to ten hladový duch? Hladový duch je označení pro ducha, jehož potomci nevykonávají příslušné obřady k uctění duše zemřelého. To má pro duši zemřelého neblahý vliv na onom světě, protože se mu nedostává patřičné úcty a pozornosti. Pro ty z vás, kteří mají rádi kreslené pohádky, doporučím pozornosti animák Coco, který na pozadí mexického svátku mrtvých (Dia de los Muertos) ukazuje obdobnou situaci v mexickém prostředí a potřebu vzpomínek na své zemřelé předky.

Patnáctý den sedmého měsíce je obdobím, kdy vstoupí rok do své poloviny a vlády se ujmou tzv. duchové země v čele s vládcem Čung-jünem (vyslanec země). Také se na několik dní otevřou brány onoho světa, a duše zemřelých tak mohou přijít na náš svět a spolu s námi zde chvíli pobývat. Je to doba odpuštění hříšníkům. Ale spolu se všemi přicházejí mezi nás i tito hladoví duchové. Takový hladový duch bloudí po tomto světě a hledá, kde by se přiživil. Duchové podle představ starých Číňanů žijí z esencí věcí a dějů, a proto se zdržují tam, kde takové esence, ať už emocionální nebo věcné, mohou načerpat. Rodiny během oslav svátků chystají pro duchy pokrmy a pohoštění. V domech bohatých se konala divadelní představení. Pro hladové duchy pořádali taoistické a buddhistické chrámy také hostiny a představení, protože pokud se hladovým duším nedají obětiny, ony bloudí po nocích naším světem a škodí.

Sedmý lunární měsíc je rozdělen do několika důležitých dní. Zhruba tři dny před úplňkem se otevírají brány onoho světa. 15. den sedmého lunárního měsíce, tedy při úplňku, se pořádá nejdůležitější oslava pro duše zemřelých, protože se má za to, že jsou již unaveny běháním a prožíváním na tomto našem světě. Poslední den tohoto měsíce se zase všechny duše navrací do podsvětí a měsíc hladových duchů tak končí.

Toto období roku není považováno za šťastné období, a tak se během něho nedoporučuje konat dlouhé cesty, zvlášť ty, které trvají i v noci, prodávat a kupovat nemovitosti, pořádat oslavy narozenin, svatby a jiné lidské oslavy, zvlášť ty trvající do noci. Není vhodné ani zahájit podnikání nebo otevřít novu provozovnu.

KROMĚ TOHO SE NEDOPORUČUJE:

• Plivat na zem a močit na stromy.
• Pobývat venku po setmění, což platí zvlášť pro děti.
• Sedat si do předních řad během vystoupení, která se konají v tomto období. Tato místa jsou totiž určena pro duše zemřelých.
• Plavat, a to zvlášť po setmění, protože duše těch, které se utopily, chtějí stáhnout k sobě další lidské duše.
• Nosit černé oblečení a černou manikúru.
• Mít hlavní dveře otevřené přes noc.
• Mluvit hanlivě o duších zemřelých a během obřadů se věnovat jiným věcem.
• Chodit v noci pod deštníkem, nebo takový deštník potom vzít dovnitř domu.
• Chodit večer do lesa.
• Přesouvat či pořizovat nové akvárium, nebo jakýkoliv vodní prvek.
• Věšet mokré prádlo ven přes noc. Duchové si jej zkouší a ten, kdo si jej oblékne, ten onemocní.
• Dívat se do plamene svíček a ohně.
• Zírat na ducha. Pokud jej už spatříme, je správné v klidu odejít.
• Sbírat ze země nalezené předměty jako třeba mince a podobné.
• Stát uprostřed noci pod stromem.
• Cestovat nočními spoji.
• Pískat si a zpívat v noci, nebo se jakkoliv silně emocionálně projevovat. Mohli byste si přivolat nevítanou společnost.
• Hrát si na hrdinu a zjišťovat, odkud a co se děje, pokud slyšíme v noci zvláštní měkké zvuky a také pláč a podobně.
• Hrát si večer na dětském hřišti.
• Přijmout zakázky na tvorbu a stavbu hřbitova, nebo veřejných budov.

Vidíte sami, že svět duchů je na dálném orientu pestrý a má mnoho specifik. Těm, kteří se zajímají o čínskou metafyziku, budou mnohá zde popsaná doporučení známá, a vás ostatní snad zaujala a inspirovala. A pokud jste si vzpomněli na své mrtvé předky jako já při psaní těchto řádků, je to pro mne jen velkým potěšením.

Kam dál? třeba SEM na článek o Svátku Pánů Severního kbelce

aktualizováno 27.7.2022