Numerologie a náš kalendář

Nadchází svátky nového roku, čeká nás rok 2022, a tak se pojďme spolu trochu podívat na to, jak náš kalendář vznikl, kde má původ, a zamysleme se společně v této souvislosti i nad silou numerologie.

Možná jste si podobně jako já kladli otázku, proč je dnes takové datum, jaké je, a proč nám kalendář nesedí třeba s astrologickými znameními. Vždyť o co jednodušší by bylo, kdyby byl jeden měsíc v roce věnován jednomu znamení beze zbytku. Měření času má nesmírnou tradici a sahá do dávnověku, protože už když jsme jako prvobytně pospolní lovci žili v tlupách v lesích a stepích, sledovali jsme cykličnost času, abychom věděli, kdy migrují zvířata, kdy bude teplo a kdy je potřeba připravit se na zimu. S příklonem k zemědělství se pak naše potřeba sledovat čas nejspíš ještě zvýšila, protože životní cyklus rostlin je úzce svázán s cyklem Slunce a pro dobrou úrodu je potřeba ho znát a rozumět mu.

Prvním a přirozeným kalendářem je ten lunární. Luna totiž, díky své cykličnosti a dennodenně se proměňujícímu vzhledu, je pro pozorování a určování toho, co je za čas, snadná. Při novoluní není Luna na obloze vidět a takzvaně se narodí, úplněk nastává, když Luna dozraje, a pak zase uvadá až k novoluní. Tento její cyklus je nám známý a dovedeme ho chápat i přeneseně v našem životě. Problém s Lunou je ten, že její cyklus není harmonicky sladěn s cyklem Slunce. Jejich cykly jsou rozdílné cca o 10 dní, a tak od zimního slunovratu k dalšímu zimnímu slunovratu uběhne 12 lunárních cyklů (měsíců) a cca 10 dní. Tento rozdíl postupně narůstá, a pokud bychom chtěli sledovat, který že to měsíc bude zase jaro, nebo ten zimní slunovrat, bude to po 3 letech o měsíc posunuté, po šesti letech bude posun 2 měsíce, po devíti letech dokonce 3 měsíce, což je už čtvrt roku slunečního cyklu.

Srovnat cyklus Luny a Slunce není snadné. Lunární cyklus není úplně praktický pro zemědělce a vlastně všude tam, kde potřebujete následovat řád přírody. Migrace zvířat se také řídí Sluncem, podobně jako život rostlin. Proto vyspělá společenství přecházela postupně na kalendáře solární a ty lunární zůstaly spojené primárně třeba s náboženskými svátky, jak to vidíme v židovské i mohamedánské kultuře.

Kalendář, který používáme dnes, a který je na planetě nejrozšířenější, se jmenuje gregoriánský, podle Řehoře XIII. (latinsky Gregorius), který svým výnosem (bula Inter gravissimas) roku 1582 srovnal nepřesnosti tehdy užívaného tzv. juliánského kalendáře a zavedl křesťanský letopočet – tedy ono známé před Kristem a po Kristu a Léta Páně (Anno Domini, A. D.). K nám si pak tento kalendář našel cestu v celku hned v rudolfínské době, kdy posledním městem, které novému kalendáři odolávalo, byla Kadaň, která jej přijala v roce 1588. Jinde v Evropě, zvlášť v protestanských a pravoslavných zemích, se přijetí této kalendářní reformy šířilo pomaleji. Protestanské země Svaté říše římské tak přijaly reformu počátkem 18. století. Rusko v roce 1918, Rumunsko v roce 1919, a třeba Řecko až v roce 1923.

Gregoriánský kalendář a jeho číslování je tedy relativně nový a jednoznačně nejmladší systém počítání času (kalendář), který lidstvo užívá. Jde vlastně hlavně o úpravu a revizi juliánského kalendáře, který roku 46 před naším letopočtem (aha… vliv gregoriánského kalendáře) zavedl císař Julius Caesar, a který reformoval do té doby užívaný starořímský kalendář solárního typu s ročním cyklem 365 dní a co 4 roky s přestupným obdobím 366 dnů. Starořímský kalendář, který pak zaváděl 12 měsíců (odkaz na lunární cyklus) s nepravidelnou délkou a nepřesně stanovenou délkou roku (je delší o 11 minut) je v podkladu u počátku našeho gregoriánského kalendáře.

Přestože kdysi byly kalendářní systémy úzce spojeny s nebeskými ději, postupně došlo k jejich separaci a dnes datum prvního dne prvního měsíce nového roku nesouzní s žádným faktickým nebeským jevem. Není to počátek žádného faktického cyklu, vyjma cyklu našeho stylu počítání, a kalendář se tak tedy stal jen mechanickým strojkem bez návaznosti na nebe nebo zemi. Je to především rozumová konstrukce, která děje jako slunovraty a rovnodennosti nebere v potaz, a pro kterou se stal alfou a omegou sedmidenní kalendářní cyklus s volnou nedělí, a to bez návaznosti na vše ostatní. Touto strohou mechanikou však o mnohé přicházíme. Svět totiž neběží podle hodinového strojku a děje nemají onu matematickou přesnost, jakou bychom si přáli.

Pod vlivem těchto skutečností mám pak za to, že numerologie navázaná na gregoriánský kalendář nepracuje v souladu s metafyzickou podstatou světa a její závěry jsou tedy víc než problematické. Systém číslování je de facto nespojený s tím, co se děje na obloze, a s tím, jak se to ono projevuje na zemi. Chápu, že numerologové budou svou metodiku hájit a tvrdit, že funguje, ale tak, jak mají čísla sama o sobě metafyzický potenciál a smysl (viz např. Pythagorejci), je jejich užití v kalendáři po všech těch reformách nepropojeno s prazákladem. Trochu jako bychom číslo 3 měli interpretovat jako číslo 5 a číslo 4 jako číslo 6 atd. Provést takový rozbor, kdo ví, kolik z nás by se v tom vidělo a pokládalo by to za funkční model.

S čísly je to totiž jako s kterýmkoliv jiným symbolickým orákulem. Znaky jednotlivých čísel jsou jen symboly pro to, co je za tím. A pokud pomíchám a přeházím významy symbolů, vždy dostanu nějakou odpověď, ale o její správnosti můžeme s úspěchem polemizovat. Proto se přidržuji astrologie a magie, které mají základ v říši nebeských a pozemských duchů, a ne kalendářní numerologie, která je spíš rozumovou psychoanalýzou než metafyzikou.