Jak fungují nejen karetní orákula a jak se jich dotazovat

Lidé od pradávna hledali pomoc a radu u duchů předků, nebo chcete-li bohů, proto, aby se mohli správně rozhodnout ve svém přítomném životě. A tak kladli duchům otázky třeba o příznivém čase k lovu, k boji s jinými lidmi, k tomu nebo onomu. Tak jako my dnes, i lidé dávnověku chtěli maximalizovat své šance k úspěchu a minimalizovat rizika, která je na jejich cestě čekala.

Lidé během let našli množství různých technik a prostředků, jak se dotázat na úspěch a nezdar. K rozhovoru s duchy používali nejčastěji přírodní materiály, kameny, kosti, rostliny. Zde je potřeba říct, že bychom měli dotazování se na osud rozdělit na minimálně dvě zásadní skupiny. První je nahlížení do budoucnosti pomocí spirituálních vizí toho kterého média, kterým může být šaman nebo vědma. Na samotném jméně tak nezáleží. Jde spíš o techniku, kdy médium přijímá poselství prostřednictvím svých vhledů či vizí, které se u něj dostaví v nějakém stavu. Někteří se do toho stavu mohou dostat ve spánku, jiní se do něj uvedou uměle během rituálních obřadů. Někomu stačí monotónní zvuky bubnů a zpěvy, jiní použijí nějakých více či měně přírodních látek, nejčastěji rostlinných odvarů nebo inhalací výparů a podobně.

Druhou skupinou jsou pak předměty, které jsou jakýmsi prostředníkem mezi duchy a vajdalotem. Tato velká skupina používá tedy to, co označujeme jako orákula. Slovo orákulum je latinského původu a znamená to, co věštba. Tedy slovo orákulum označuje spíše proces, ale dnes je v češtině častěji užíváno pro označení čehosi, co k samotné věštbě používáme. Zatímco vize a zjevení jsou jedna skupina, orákula, tedy prostředky k dotazování se na budoucnost, jsou druhou skupinou. Oba způsoby pracují s jazykem symbolů. Proto máme i třeba snáře, jejichž autoři se nám pokouší pomoci pochopit symboliku našich snů. Na všem tomto celém je nejdůležitější právě správná interpretace symboliky, ale o tom jindy.

Dnes se zaměříme na to, jak je možné, že orákula mohou nahlédnout do budoucnosti a potažmo, jak se na to, co mě zajímá, ptát. Tohle je totiž dost zásadní klíč k věštbě jako takové, protože jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Mnozí se ptají hlavně na to, co je čeká a nemine. Kdy přijede princ na bílém koni, kdy se stane tohle a tamto. Tenhle typ otázek vychází z mnohdy ne úplně vědomých představ o tom, že máme svou životní cestu danou a my jen nevidíme dál než na špičku nosu a chtěli bychom vědět, co se v mlze budoucnosti skrývá. Tato představa je však ne úplně správná. Není špatná, ale není ani úplně správná.

Jak to tedy je? Jak to, že nám třeba karty ukazují naši budoucnost, pokud teda není daná? Základní poučka zní, že o své přítomnosti jsme rozhodli ve své minulosti, a reakcí na tuto přítomnost vytváříme svou budoucnost. Indové tomu říkají karma, my tomu říkáme osud. Ale je to de facto to samé. Pokud zasejete obilí, vyroste vám obilí. Pokud zasadíte jabloň, sklidíte jablka, pokud počnete dítě, narodí se dítě. To je danost, se kterou nejde nic dělat. To, co můžeme ovlivnit, je, zda se ona danost naplní. Pokud zaseju v nevhodnou dobu, obilí zajde, pokud nezaleju strom, uschne, pokud nebudu v těhotenství chránit plod, nemusí se narodit.

Naše budoucnost je tedy do určité míry dána a my ji jen více či méně naplníme. Proto můžeme do budoucnosti nahlížet. Ale čím vzdálenější budoucnost chceme znát, tím méně přesnější odpovědi musí být. Moje praxe a zkušenost ukazují, že o událostech do 3 až 6 měsíců je už rozhodnuto a jsou svým způsobem dané a jdou zvrátit jen těžko. Pokud totiž není žena teď těhotná, těžko do půl roku porodí. Tohle všichni chápeme, ale stejný princip funguje i v metafyzické rovině se vším ostatním. Věci jen potřebují určitý čas k tomu, aby se projevily. Dají se sice urychlit, ale není to vždy ku prospěchu.

Naše letora je pak tím, co vlastně ovlivňuje dozrávání oněch věcí, nebo spíše dějů. Lidé se obecně nemění. A je-li někdo introvert nebo třeba extrovert, málokdy překročí svůj stín natolik, aby tuto zásadní charakteristiku proměnil a tím výrazně pozměnil to, co jej v budoucnosti čeká. Řekněme tedy, že dítě při narození dostalo od sudiček do vínku nějakou životní cestu. Pokud se na konec jeho života díváme v momentě jeho narození, možná tušíme, že jde o obraz, na kterém je on s nějakým artefaktem, a ještě něco, čert ví co… Postupně, jak ono dítě roste, stárne a žije, vytváří svou budoucnost a obraz jeho života dostává jasnější obrysy. Vybarvuje se. A podíváme-li se na jeho život v jeho 50 letech, budeme již vidět jasně, že jeho postava třeba stojí zpříma, v ruce drží pohár vítězů a po boku má přátele. Nebo taky ne a jeho postava sedí unavena, ztracena na cestách života, v ruce drží plný měšec, ale je sama. Ten výsledný obraz utváříme svojí reakcí na naši současnost. I proto je potřeba, abychom žili přítomným okamžikem a nikoliv ve smutku po tom, co bylo, nebo strachem z toho, co přijde.

Orákula pak jsou jen prostředky, které jsou schopny nám více či méně poodhalit onen obraz budoucnosti. Proto nám mohou ukázat, jak asi bude vypadat naše blízká budoucnost a zda se nám třeba v konkurzu, který máme za pár dní, podaří uspět nebo ne. Méně přesná však bude odpověď na to, zda s tím a tím člověkem po boku budu i za 20 let a zda spolu zestárneme, a je-li to tedy ten pravý.

To nás tedy dostává k závěrečnému zamyšlení nad tím, jak se orákula dotazovat. Zde v současnosti leží největší kámen úrazu. Způsob našich životů se zásadně proměnil a my dnes máme snadný přístup k mnoha tajemstvím našeho světa. Bohužel už nemáme mnohdy odpovídající respekt před světem duchů a hrajeme si často s metafyzickými ději dost neuváženě. Nejlépe to je vidět na karetních orákulech, která jsou snadno dostupná, a najdeme je nejspíš v mnoha domácnostech – a nejen v jednom vydání. V určitých případech není výjimkou, že moderní ezoterička má doma víc různých karet, než má její kabelová televize programů. To je ale víc ke škodě než ku prospěchu. S duchem orákula se totiž musíte dobře sblížit, sžít, či skamarádit, chcete-li. A to hlavně proto, abyste dobře porozuměli jazyku jeho symbolů, a tím byli schopni dobře interpretovat poselství, kterého se vám dostalo. Pro věštbu a práci s orákuly vždy platila určitá pravidla a bylo by dobré, abychom si aspoň ona zásadní připomněli.

1/ Neptejme se na zbytečnosti.

Ke každému orákulu bychom měli přistupovat s respektem a odpovědně. Neměli bychom se tedy ptát orákula jen tak, bez důvodu. Třeba jen proto, že máme tu možnost, nebo že jsme to ještě nezkoušeli, nebo, nebo... Otázka by měla být položena s rozvahou a měla by to být otázka, na kterou sami nemáme odpověď i přes to, že je to pro nás důležité téma.

2/ Neptejme se na to, co už víme.

Rozhodnout se je pro mnoho lidí těžké. Znamená to totiž přijmout za svůj život odpovědnost. Lidé mnohdy chtějí tuto odpovědnost na někoho nebo něco přenést. Mnohdy přistupují k orákulu s nadějí, že to rozhodnutí udělá za ně. Oni pak mohou žít s falešným pocitem, že to ne oni, ale někdo jiný rozhodl. Oni jen udělali to, co se po nich chtělo, co bylo v plánu a co bylo tedy nevyhnutelné. To je falešný pocit a důsledky jejich činů je stejně neminou.

3/ Neptejme se na jednu a tu samou věc opakovaně.

Někdy se nám to, co nám orákulum odpoví, nemusí líbit. Proto někteří lidé zkoušejí pak štěstí ještě někde jinde. Někdy to jde i tak daleko, že se lidé ptají do té doby, než dostanou potvrzení toho, co chtějí, bez ohledu na rady orákula. Neměli byste opakovaně klást stejnou otázku. Pouze první odpověď je pravdivá, jak je uvedeno v Hexagramu 4 věštebné Knihy proměn.

4/ Neptejte se na to, co by mohlo poškodit ostatní.

K tomuto pravidlu snad netřeba nic dalšího dodávat.

5/ Neptejte se víc než 3x.

Někdy je potřeba se orákula dovyptat na podrobnosti věštby. Nebo máme víc než jen jednu otázku a pak je potřeba velmi dobře rozmyslet si otázky, protože při jednom sezení bychom se neměli ptát víc než třikrát. Tedy neměli bychom orákulu položit víc než tři otázky. Vzpomeňme si na pohádku „Tři zlaté vlasy děda Vševěda“. I v komentářích ke Knize Proměn je tato podmínka jasně zmíněna. Alexandr Veliký v egyptském chrámu také položil jen tři otázky. Drže se tohoto pravidla. Věštci i vy, kteří se ptáte.

Na závěr vám dám radu. Moudrý se neptá na „co“, ale na „jak“. Tedy pokládat otázky typu „Co se stane?“ znamená, že nevěříme na to, že jsme schopni ovlivnit svůj osud. Znamená to, že jsme přijali pasivní roli a jen čekáme, co nám osud přinese. A je jedno, do jak líbivého obalu to zabalíme. Ať už si myslíme, že Bůh má s námi nějaký plán, nebo že máme předem daný osud. Orákulum nám vždy odpoví. A to i na takto položenou otázku. Ale takováto odpověď by se vlastně měla interpretovat tak, že pokud vy sami nic nezměníte ve svém jednání a chování, věci dopadnou tím a tím způsobem. Orákulum nám však může dát mnohem víc, než jen objasnění toho, jak dopadneme, pokud nezměníme svoje návyky a postoje. Orákulum nám může naznačit, a to mnohdy velmi detailně, cesty ze situací, ve kterých jsme. Může nám ukázat cesty k našim představám, určit vhodnou dobu pro aktivní jednání, nebo nás naopak varovat před ukvapeným jednáním. Záleží jen na nás, jak se budeme orákula dotazovat.