Sudičky a náš osud

Mnohé evropské kultury mají ve své mytologii tři osoby, které se starají o náš osud. I my všichni nejspíš známe z pohádek tyto tři ženy, často ztvárněné jako stařeny, kterým říkáme sudičky, a které se zjevují u kolébky novorozence, oznamujíc mu jeho osud. Mnohdy nám pohled na ně silně zdeformovala poválečná, ideově zabarvená doba, když nám jejich obraz přinášela v moderních verzích pohádek jako „Plaváček“ či „Jak se budí princezny“. Pojďme se ale na Sudičky podívat společně a připomenout si, jak se na ně dívali naši předkové.

Sudička je staroslovanská nadpřirozená bytost, která nám po narození vyjevuje náš osud a následně dohlíží na naplnění této sudby. Víra v ně je u nás zaznamenaná už v 15. století, ale můžeme s klidem předpokládat, že tato víra bude daleko starší, jak to vyplývá z řeckých, ale i severských mýtů.

Sudičky, nebo také Sudice, Rodičky, či Věštice, chodí obvykle ve třech a mají podobu éterických, bíle oděných žen či stařen. Zjevují se o půlnoci po narození dítěte, často s hořící svící v ruce. Na matku dítěte sešlou hluboký spánek, aby je nerušila během sudby. Po vyřknutí sudby jim svíce zhasnou. Člověk je může vidět jen výjimečně. Po většinou je to dáno návštěvám a žebrákům, jsou-li narozeni v neděli. Pokud se tak stane, obvykle strnou a oněmí hrůzou. Staří Čechové měli za to, že Sudice berou dítě z kolébky, kladou ho na stůl a rokují nad ním. Někteří je viděli kolem nemluvněte tančit, nebo se jen naklánět nad kolébkou. V některých podáních pak ani nevstupují do světnice, ale stojí za okny domu a hledí do sednice, nebo sedávají na střeše a čtou osud člověka z hvězd.

Jejich sudba se dotýká tří oblastí lidského života, tedy toho, kolik let se člověk dožije, jak se mu bude dařit a jak zemře. Proto byla ona třetí a nejstarší Sudička ztotožňována se Smrtí a bývá dnes často líčena jako ta zlá. Ale tak to není. Symbolicky byl pak onen osud člověka přirovnáván k niti osudu, kterou tyto sudičky předou a stříhají. Pokud byl osud člověka dobrý, byla nit pevná a bez uzlíků. Sudičkám se tradičně obětoval med, chléb a sýr, aby byl zajištěn příznivý osud člověka. Pokud se tak neučinilo, mělo by to neblahý vliv na jeho osud.

Jako Sudičky se označují tyto nadpřirozené bytosti v západoslovanské a jihoslovanské tradici. Východní Slované jim říkají Rožanice a vyskytují se po většinou ve dvojici. Jedna z nich snad představuje matku a druhá dceru, jiní pak mají za to, že jde o dvě bohyně Ladu a Lelju. Stejně jako Rodovi, Domovojovi či Dědkovi se jim obětovaly první ustřižené vlasy. Podle písemných pramenů se jim obětovalo na zvlášť k tomu připraveném stole, který byl často při hrobech předků. Jako dary sloužilo jídlo, jako již zmíněný med, sýr, chléb, ale i kaše a speciální druh koláčů. Mezi další slovanské ženské duchy, které bdí nad lidským osudem, patří ukrajinská Dolja a jihoslovanská Sreča.

V mnoha slovanských jazycích je jejich pojmenování zpravidla odvozeno od osudu, příkladem jsou české Sudice, srbské a chorvatské Sudjenice nebo bulharské Sudženici. Další pojmenování jsou, jako u východoslovanských, Rožanic odvozena od rození či rodu, jedná se o polské Rodzanice, slovinské Rojenice a chorvatské Rodjenice. V bulharštině a na Rusy se také používá jména Udělnice nebo Naročnice – odvozené ze slova nárok, „úděl“. Setkat se můžeme i se jmény orisnice, urisnice či uresnice odvozené z řečtiny. Ve Slovinsku, pod vlivem němčiny, bývají nazývány bílé ženy (weisse Frauen), želkinje či želik žene (selige Weiber – „požehnané ženy“) nebo aidovske deklice (heidnische Weiberl – „pohanské ženy“)

Moiry

Obdobný koncept Sudiček najdeme také v řeckých a severských mýtech. Řekové se jim říká Moiry, a seveřané zas Norny. Řecké Moiry jsou buď dcery bohyně osudové nutnosti Ananké, nebo jde také o dcery Dia a bohyně Themis. Ta je dcerou titánů Úrana (nebesa)a Gaii (země). Do správy Thémis patří pořádek mezi lidmi a řád v přírodě a jejími atributy jsou Váhy. I proto je přirozené, že jsou Moiry její dcery.

Ve starších mýtech se uvádí, že jim podléhá i nejvyšší bůh a neodváží se odporovat jejich rozhodnutí. Pozdější mýty však uvádějí, že Zeus sděluje Moirám svá rozhodnutí a může jejich úmysly změnit. Tím může odvrátit přestřihnutí nitě života, chce-li některého z lidí zachránit.

Moiry mají v mytologii zvláštní postavení a vyskytují se částečně i v lidské podobě. Mluví se o jedné nebo o třech Moirách, které „předou nit osudu“, a proto bývají někdy připodobňovány právě k slovanským Sudičkám. První z nich Klóthó (Předoucí) nit načíná. Druhá Lachesis (Udělující) nit dále spřádá nebo svíjí a Atropos (Neodvratná) nit přistřihuje.

Moiry prý znají všechna tajemství. Spíše než určovat osud lidí, je jejich posláním nad nimi bdít. Jsou zpodobňovány jako staré ženy nebo vážné panny. Klótho mívá v ruce vřeteno, Lachesis globus a Atropos knihu života nebo sluneční hodiny, na kterých ukazuje hodinu smrti.

Severské Norny patří mezi významné nadpřirozené ženské bytosti v severské mytologii, kterým se říká Dísy. Ty se podílejí na ochraně klanu, rodiny i jednotlivce. Tyto tři –Norny Urd („Osudová“), Verdandi („Stávající“) a Skuld („Co musí být“) –zastupují minulost, přítomnost a budoucnost. Jejich úkolem je tkát wyrd (pavučinu osudu). Společně pak sedávají u kořenů Yggdrasilu (Strom života). Ta třetí Norna „Skuld“ pak také spolu s valkýrami v bitvě vybírá padlé a rozhoduje, jak dopadne boj.

Z uvedeného vidíme, že tak jako my, i naši předci věřili, že máme osud jistým způsobem daný. A ani oni ho nepokládali za definitivní. Je tak tedy svým způsobem i v našich silách tento předurčený osud pozměnit. Cesta k jeho změně vede přes usmíření se s bohy. Pokud bychom to převedli do jazyka dnešního světa, je cesta k lepšímu osudu odvislá od přijetí spirituální tradice a žití spořádaného a dobrého života, jak po nás bohové žádali, a za co nás odměňovali právě oním lepším osudem. Naopak odklon od bohů a nerespektování lidskosti je tím, co nám dělá život méně příznivý. Vnímat pak symboliku sudiček doslovně je možné, nicméně není to nutné. Jde totiž primárně o symbolické vyjádření metafyzických jevů na základní úrovni, kdy jsme schopni s mystickými příběhy lépe pracovat a rozumět jim.

zdroje

Slovanské bájesloví - Jan Máchal

wikipedie